********** Pour féliciter 2012 **********

Trvalo mi to hodně dlouho. Pobyt Žirafy na Homolce a pak v Poděbradech mně (nám) udělal trochu čáru přes rozpočet. A tak naše časté vyjížďky k řeckým přátelům (ostrovy, samozřejmě) byly letos vyloučeny. Jenomže: ledva se projevily lázeňské účinky, táhlo to Žirafu na tradiční Memoriál do Radotína. A mě fotit. Mrkněte i na krátký film. Nenechala si rozmluvit ani historicky první vzájemný zápas Česko - Kanada na našem území. Ne že by se kolébka boxlakrosu harcovala přes oceán jen kvůli jednomu utkání. Čekalo nás Mistrovství světa - v tomto sportu poprvé mimo americký kontinent - v Praze. A my byli při tom. Naši splnili předpoklady a skončili čtvrtí(!). Účastníky byli i příslušníci indiánského kmene Irokézů, kteří mohli přijet i díky vstřícnosti našich úřadů, neboť hrdě odmítají kanadské nebo americké pasy. Obsadili tradiční druhé místo.

Řecko jsme nahradili jednodenními výlety po krásách Česka. A nebylo to špatné. Důsledností naší průvodkyně, která ani tentokrát nepodcenila přípravu. Honila nás jak nadmutý kozy po těchto místech: začali jsme v Kutné Hoře s unikátně vyzdobenou Kostnicí Sedlec, majestátním Chrámem Nanebevzetí Panny Marie, Českým muzeem stříbra Hrádek včetně návštěvy středověkého dolu, nevynechali jsme ani kutnohorský symbol - Chrám Svaté Barbory zvenku i zevnitř a procházku městem jsme zakončili vzácnou gotickou památkou Kamenným domem. Fotogalerie Kutné Hory zde.

Dalším cílem byla návštěva Příbramska. Město jako takové moc zajímavé není, a tak jsme se pohybovali v jeho okolí. Začali jsme poutním místem Baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře. Již cestou narazíte na památkově chráněný Dub Sv. Václava ze 17. století, obepnutý kovovou obručí. V Příbrami jsme navštívili galerii Františka Drtikola, příbramského rodáka. Doporučuju, jedná se o stálou expozici tvorby světoznámého fotografa. Dole v dole jsme byli samozřejmě i v Příbrami: Hornický skanzen Březové Hory, důl Anna, kde jsme kromě strojovny prošli také část vodního patra (Wasserlauf). A pak jsme popojeli do Památníku Vojna v nedalekých Lešeticích. Vybudovali ho původně němečtí váleční zajatci, ale předchůdci KSČM (dodnes parlamentní strana!?!) ho po únoru 48' přeměnili na "pracovní" tábor pro nepřátele režimu. Fotogalerie Příbramska následuje.

Rabštejn nad Střelou. Nádherné místo. Honosí se titulem "nejmenší české historické město". Dnes je součástí Manětína a nachází se zhruba na půli cesty (trochu severovýchodním směrem) mezi Plzní a Karlovými Vary. Pro mě a na focení bomba! Nad malým městem se zachovaly pozůstatky středověkého hradu - části hradeb a okrouhlá věž. Dominantou městečka je bývalý klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné s budovami kláštera servitů. V těsném sousedství je (bohužel) nepřístupný zámek. Ale nejbližší okolí přímo vybízí k procházce. Příroda, bývalý lom, řeka Střela a lesy. Nebo malý židovský hřbitov a měšťanská architektura. Strávili jsme tady celý den a vůbec nám to nevadilo. Po kamenném mostě jsme se vrátili na cestu ku Praze.

Dvojměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, mimochodem jedná se o nejdelší název českého města, byl naší další štací. Začali jsme však Skanzenem v Přerově nad Labem, jedné ze součástí Polabského národopisného muzea. Sousední Zámek byl bohužel nepřístupný, ale zhruba 100 kroků od něj je Muzeum moto velo se stálou expozicí historických bicyklů a motocyklů z let 1885 až 1955. Prostě: Krásné staré stroje. Zámek v Bradýse nad Labem a složitá procházka souměstím se Starou Boleslaví (byl zavřený jediný most spojující obě části) byl zakončen se západem slunce, vše samozřejmě nafoceno.

Po týdenním oddychování jsme vyrazili na české Stonehenge - Kounovské kamenné řady. Zajímavý úkaz. Jen cedule ze staré Karlovarské na Kounov, když jsme jeli z Rabštejna, se vtiskla naší průvodkyni do paměti. Pak teprve vznikl itinerář. A abychom uspokojili našeho malého (t.č. již dvoumetrového) potomka, navázali jsme návštěvou Muzea sportovních vozů Lány. A zakončením byla prohlídka státního Hradu Krakovec nedaleko Rakovníka. Určitě znáte z filmu Ať žijí duchové! K nahlédnutí skromná fotogalerie.

Kombinaci zážitků z hlediska technického a ryze přírodního jsme zopakovali při další cestě: Muzeum Lužná u Rakovníka vzniklo relativně nedávno (15 let). Velké množství exponátů může za to, že ztratíte pojem o čase, když sledujete, co dokáže um lidských mozků a rukou. A proto druhá část výletu vedla ke spiritistickému místu. Viklany u Žihle, vzpomínka na dobu ledovou. Ticho, klid, vůně lesa, žádná technika. Jen Bába, Dědek a Skalní městečko. Pár foto zde.

Mates se spolužáky dali svému třídnímu dárek: tandemový seskok padákem na letišti Příbram, Dlouhá Lhota. Byli jsme se podívat. Nevím, zda to někdy zkusím :-). Druhý půlden jsme se zastavili na Dobříšském zámku a nafotili francouzský zámecký park. Doporučuju návštěvu.

V našich toulkách příbramskem jsme nestihli plánovanou návštěvu Staré Huti u Příbrami, letního sídla Strž, kde rád trávil čas Karel Čapek. Tak jsme to napravili. Moc pěkná expozice, hezké místo. Nedivím se mu. Poslední fotogalerie zde.

Pomalu jsme začali chodit do divadel. Nejdříve na osvědčené kusy: Záskok na domovské scéně Cimrmanů. Premiéru hry amatérského Divadla Bez dozoru (mají konečne nové a pěkné stránky) Charleyova teta jsme také zvládli (povedlo se, jděte na to) a šéfová, povzbuzena úspěchem zkoupila na podzim část repertoáru Činoherního klubu. Viděli jsme hry Bůh masakru, Ujetá ruka, kvůli naší mládeži opětovně již přeobsazené Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a na závěr mně nejvíce se líbící mrazivý kus Pan Polštář s výborným Ondřejem Vetchým. Budeme muset ještě Činoherák v příštím roce navštívit! O Vánocích ještě exkurze do Divadla v Celetné na Kašparovu slávu Vánoční.

Před loňskými Oskary 2011 jsem měl velkého favorita ve filmu Králova řeč (v originále King's speech) a výsledkem jsem byl příjemně překvapen. Vyzdvihl bych alespoň dva protagonisty. Krále hrál Colin Firth, jeho léčitele/terapeuta Geoffrey Rush. Jen kvůli těmto výkonům stojí za to pořídit si DVD. Z našich filmů jsme letos stihli jen film Alois Nebel (čtyři hvězdy) a trochu mě to mrzí. Snad to letos napravíme. Podívejte se jak tento poloanimák vznikal. Z cizích letos favorita na Oskara nemám, doporučit však můžu tyto filmy: Černobílý svět (v orig. The Help), Drive (výborný thriller), netradiční Pomáhat a chránit (v orig. The Guard), skvělý Brendan Gleeson (znáte ho z V Bruggách), smutně veselý 50/50 (až na ten - pro mě - rozpačitý konec). Větší šanci bude mít mainstreamové Zrození planety opic (v orig. Rise of the Planet of the Apes), avšak mně vadily příliš "lidské" pohyby opic vč. mimiky). To já bych klidně vsadil na Půlnoc v Paříži (v orig. Midnight in Paris) do devadesátky slibujícího režírovat Woody Allena. Hlavní cenu asi nevyhraje, ale něco by mohl (že by originální scénář?). Na filmový závěr: Odcházení režiséra a scénáristy Václava Havla se mi až na výjimky některých hereckých výkonů (např. Oldřich Kaiser) jako celek nelíbilo (přílišná snaha o absurditu a přehrávání za každou cenu).

Odchod Václava Havla jako člověka je v první řadě rodinnou záležitostí. Myslím, že každý (jeho přátelé a známí i ti neznámí lidé) měl šanci se rozloučit podle libosti. Debaty, zda to bylo příliš, jsou nesmyslné (existuje knoflík na vypnutí apod.). Nejsme v Koreji (té "lidové"). Každý chybuje, ale u V.H. převažuje činnost směřující ke svobodě nás všech. Tak jsem ho, přes všechny možné jiné pohledy na svět, viděl já.

Nemám rád odboráře, to přiznávám. Jejich krach stávky (bohužel ne té zdravotnické, plody vládního ústupku, již sklízíme) mě potěšil. K tématu glosa na Viditelný macek. Po těch všech šílenostech s Věcmi veřejnými (vzpomínáte jak to s námi i Standa myslel upřímně?) se začíná skákat na udici Andreje Babiše. Proč?

A jak pokračuje boj proti globálnímu oteplování? Asi jako boj o zrno nebo proti mandelince bramborové. Nebo se globální oteplování ztratilo?

A tak už jen něco humorného v příběhu dvou mozků. A až budete hledat, kde bydlí vaši jmenovci, tak klikněte na kde jsme? Dobrou noc!